Nabízím další vzdělávání pro pracovníky v sociálních, zdravotně - sociálních službách pěstounská péče, dle zákona 108/2006 sb. o Sociálních službách.
Specializované školení a aktualizace zákonných požadavků týkajících se poskytování sociálních služeb.
Kurzy zaměřené na rozvoj schopností účinně komunikovat a zvládat náročné situace.
Zážitkový a interaktivní kurz GERONTOOBLEK simulace stáří je určen všem, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením či seniory. Při teoretické části přednášky se lektor zaměřuje především na psychosociální změny, nebo nemoci a na nejčastější psychické a sociální bariéry, se kterými se klient setkává, a to jak v domácím prostředí, tak i v ústavech sociální péče, nebo jiné pobytové či ambulantní sociální službě. Pracovníci si kladou vysoké nároky, včetně schopnosti vcítit se do druhého. Účastníci tohoto kurzu mají jedinečnou možnost seznámit se s pocity i pohybem osob těžce nemocných a to zážitkovou formou, kdy si vyzkouší speciální gerontooblek, který simuluje pohyb a vůbec pocity zdravotně postižených občanů, nohy jim ztěžknou, záda se ohnou, v rukou se ztratí cit, rozostří se zrak a budou hůře slyšet. Díky této zkušenosti lépe odhadnou pocity a potřeby nemocných lidí.
Syndrom vyhoření je důsledek dlouhodobého stresu a chybějících mechanismů při zvládání stresu. U syndromu vyhoření (poprvé byl popsán v roce 1974) lze pozorovat všechny typické znaky chronického stresu: snížené sebevědomí, úzkosti, obavy, únavu, neurózy, deprese, poruchy paměti a koncentrace, poruchy spánku, tendence k návykovým látkám, neschopnost uvolnit se a přidružují se somatické potíže (trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém aj.).
Nastavení hranic pracovníka v sociálních službách je klíčové pro profesionální a zdravý vztah s klientem, zahrnuje individuální přístup k potřebám klienta, ale i sebereflexi a týmovou podporu (supervize, intervize) k prevenci vyhoření, pomáhá definovat, co je přijatelné (fyzické, emocionální) a co už ne, a chrání jak klienta, tak pracovníka před zneužíváním a vyčerpáním. Důležitá je jasná komunikace a vyjednávání, kde se rozlišuje mezi empatií a přehnaným angažmá. Individualizace: Hranice se nastavují s ohledem na individuální potřeby klienta, nikoli paušálně. Profesionalita: Vždy se jedná o profesionální vztah, i když jsou hranice více "měkké". Sebeznalost: Porozumění vlastním reakcím a motivacím je základem, proč je důležitá supervize a intervize. Týmová podpora: Hranice by měly být prodiskutovány v týmu, aby se zabránilo stereotypům a projevům individuálního selhání.
Nastavení vnitřních doporučení, jak postupovat v případech týrání a zneužívání jakékoli osoby a informovanost o nich, je opatření, které zvyšuje bezpečí a jistotu všech osob. Násilí na komkoliv je komplexní fenomén, jehož řešení vyžaduje spolupráci odborníků z různých oblastí. Interdisciplinární spolupráce je stěžejní mechanismus pomoci týrané osobě. Žádná profese sama o sobě nemůže případ týrání a zneužívání v jeho celé šíři vyřešit, ale každá instituce či organizace má v tomto směru své jedinečné kompetence a možnosti, a pokud je naplní, stává se nepostradatelnou součástí systému prevence týrání a zneužívání osob.
Závislost je stav, v němž se člověk není schopen obejít bez určité látky, případně činnosti. Má obvykle jak stránku fyzickou, tak i psychickou a sociální.“ (Matoušek, 2003) Závislost muže mít nejrůznější formu. Každý zná závislost na konkrétní látce nebo na konkrétním chování. Potenciální typy závislostí se tak mohou jevit jako nekonečné.
„Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. Ve vzpomínkách i poupě, rozvíjí se v nejkrásnější růži.“
„Demence se často podobá zoufalému pokusu dostat zubní pastu zpět do tuby“. „Stárnutí nám může nahánět strach. Naučme se staré lidi spíše poslouchat, následovat je v jejich rytmu a na cestě, kterou nám ukazují, než podléhat obavám a touze dělat pro ně vše co nejdokonaleji“.